Český pěvecký sbor navštívil krajany na Ukrajině

Na Ukrajině žije v současné době na osm tisíc českých krajanů. Jedná se o potomky českých přistěhovalců, kteří na ukrajinskou Volyň přicházeli v druhé polovině 19. století. Volyňští Češi si do dnešních dnů uchovali zájem o jazyk a kulturu staré vlasti. V minulém roce se za krajany na Ukrajinu vypravil pražský pěvecký soubor Camera Chabra, aby společně nacvičili české lidové písně. Projekt uspořádalo občanské sdružení Sedm paprsků, které o cestě také natočilo dokumentární film. Více nám řekla předsedkyně sdružení Věra Doušová.

Jak vznikla myšlenka zrealizovat turné souboru Camera Chabra po Ukrajině ?
Já se krajany z Ukrajiny zabývám již více jak patnáct let. V 90. letech jsem se velmi zasazovala o prosazení zákona o přesídlení krajanů od Černobylu. Díky tomu, že jsem kolem toho tak běhala a byla vidět a slyšet, jsem v lednu 1991 byla vyslána na Ukrajinu jako organizátorka přesídlení. Na Ukrajině jsem byla několik let a přesídlili jsme asi 1860 krajanů. Takto jsem se seznámila se všemi krajanskými spolky na celé Ukrajině i s těmi, kterých se přesídlení netýkalo. Od té doby mě tam považují za takového prostředníka ve vztahu k České republice, a když mají nějaký problém, ať už v Čechách nebo na Ukrajině, tak se na mě obracejí. Od roku 1997, kdy jsem založila občanské sdružení Sedm paprsků, jsem krajany na Ukrajině podporovala - formou projektů, grantů nebo soukromě.
Projekt turné vznikl proto, že krajané často říkali, že by byli rádi, kdyby je profesionální pěvecký sbor naučil zpívat české písně správně melodicky a slovně. Mají samozřejmě svoje sbory a zpívají, ale hudba je už někdy zkreslená, i slova prošla trochu ukrajinským a trochu ruským vývojem. Pěvecký sbor Camera Chabra, kterého jsem já sama také členkou, a hlavně náš dirigent pan profesor Mátl, byl ochoten se na Ukrajinu podívat. Rozhodli jsme se tedy, že pojedeme a že o tom také natočíme film.

Kde všude na Ukrajině jste byli, které pěvecké sbory se zapojily?
Začali jsme Dubnem na západě, pak jsme jeli do Žitomira a nakonec na Krym. Na Krymu je několik českých skupin.V letošním roce se chceme podívat do Oděsy a ještě někam směrem k západu, kam přesně jsme si ještě nevybrali. Chceme v těchto cestách pokračovat, ta loňská se nám moc líbila a zdála se nám i užitečné.

Jak se členům souboru, kteří neměli zkušenost s krajany, na Ukrajině líbilo?
S krajany a s Ukrajinou neměl zkušenosti nikdo. Ze začátku se trochu báli, protože měli pocit, že tam není bezpečno, že tam nejsou tak dobré životní podmínky. Nakonec se ukázalo, že tam pro nás bezpečno bylo, nikomu se nic nestalo. Samozřejmě se vyskytly problémy, někdy dost překvapivé. Například jsme měli problémy s ubytováním, cestou se nám rozbila auta. Bylo mnoho překážek, ale všichni je překonali statečně a s humorem. Bylo fajn, že jsme se stali ještě soudržnější skupinou, než jsme byli do té doby.

Uspořádali jste nějaké společné vystoupení a byl i nějaký koncert v České republice?
Na konci každého turné po jedné oblasti byl společný koncert. V České republice jsme společně nevystupovali. Ale protože se na mne už několik let obrací krajané, že by se hrozně rádi zúčastnili nějaké větší přehlídky písní a tanečních souborů v Čechách, tak bychom rádi uspořádali krajanský festival. O myšlence festivalu jsem se zmínila po návratu z Ukrajiny na Týdnu zahraničních Čechů a výsledkem bylo, že za mnou chodili Češi z celého světa s tím, že by se takového krajanského festivalu rádi zúčastnili. Pochopila jsem, že zájem nemají jen východní Češi, ale i Češi, kteří žijí v jiných koutech světa. Minulý rok jsem napsala projekt a požádala o grant odbor krajanských vztahů ministerstva zahraničí a o další grant magistrát města Prahy. Zatím nemáme jistotu, že granty dostaneme, ale už začínáme přemýšlet, jak festival zorganizovat. Konat by se měl v listopadu tohoto roku.

Jaký byl podle Vás byl smysl cesty po Ukrajině?
Smyslů je několik. Krajané tím, že jsou od vlasti vzdáleni, ji o to víc milují a o to víc si ji idealizují. Jazyk a a kultura jsou pro ně prostředkem k tomu, jak lásku k vlasti hýčkat a pěstovat. Když pak mají možnost naučit se několik nových písní v přesném znění, tak mají pocit, že pro vlast něco udělali, a jejich láska tak vzkvétá. Je to pro ně také jistota, že na ně nezapomínáme, že víme, že existují a že pro nás mají význam.
A pro ten náš sbor? Pro ten to bylo ohromné. Protože kromě toho, že zpíváme a přátelíme se, si najednou všichni lidé ze souboru uvědomili, že jsou skupiny lidí, které nás potřebují. V jednom místě v Žitomiru jsme nebydleli v hotelích ale v rodinách a to ohromně přispělo k vzájemnému pochopení, k určité empatii. Řekla bych, že to byl rozhodující moment, kdy se sbor rozhodl, že příští rok pojede znovu, přestože to nebylo úplně pohodlné.

Plánujete se podívat i do jiných zemí?
Zatím se chystáme znovu na Ukrajinu, protože ji dobře známe. Na Týdnu zahraničních Čechů jsme dostali pozvání do Bulharska, Rumunska, do Chorvatska a do Srbska i dalších míst, ale prozatím zůstáváme u té Ukrajiny.

Martina Stejskalová